Na 21. březen připadá Světový den poezie. Básnické sbírky dnes nelámou hranice bestsellerů, mnozí při slově „poezie“ spíš dolují z paměti školní fragmenty. A právě klasiky, které se recitují u tabule, prověří následující kvíz. Přiřadíte k ukázkám básníka? Rovnou napovídáme, že od Máchy ani od Erbena mezi ukázkami žádné verše nenajdete. Do 17. 6. 2022 najdete v Karpuchina gallery, Rybná 22, Praha 1, v podzemí zajímavou a instalačně zneklidňující výstavu Adam Soukup a Serhij Ďakiv: 𝔘 𝔭𝔯𝔞𝔪𝔢𝔫𝔢 𝔧𝔰𝔢𝔪 𝔞 𝔷𝔦𝔷𝔫𝔦 𝔥𝔶𝔫𝔲. kterou Villon napsal lØta PÆnì 1458 na nÆmìt, jejž u svØho dvora v€Blois urŁil vØvoda OrleÆnský JÆ u pramene jsem, a žízní hynu; horký jak oheò, zuby drkotÆm; dlím v€cizotì, kde mÆm svou domovinu; aŁ blízko krbu, zimnici płec mÆm; nahý jak Łerv, odìn jak prelÆt sÆm; smìji se v€plÆŁi, doufÆm v€zoufÆní; BALADA, KTEROU VILLON NAPSAL LÉTA PÁNĚ 1458 NA NÁMĚT, JEJŽ U SVÉHO DVORA V BLOIS URČIL VÉVODA ORLEÁNSKÝ Já u pramene jsem a žízní hynu, horký jak oheň, zuby drkotám, dlím v cizotě, kde mám svou domovinu, ač blízko krbu, zimnici přec mám, nahý jak červ, oděn jak prelát sám, Do hospody s pomalou obsluhou: já u pramene jsem a žízní hynu. A když už konečně nalijí, tak: to že je víno? Tenhle kvas? já zemřel bych tak rád Chtěla jsem se zeptat jestli neumíte vysvětlit oxymoróny např: 1)já u pramene jsem a žízní hynu 2)horký jak oheň zuby drkotám 3)mně lékem je co jiné poraní 4)když ležím naznak, strach mám z padání 5)kdo ke mně vlídný, tomu dávám vinu 6)nahý jak červ, oděn jak prelát sám 7)směji se v pláči, doufám v zoufání Předem děkuji za odpovědi.. Nikdy předtím jsem poezii moc nečetl, ale Villonův styl mi hodně sedl + je v knize hezky rozebrán jeho život a dílo, což mi hodně pomohlo k pochopení jeho básní. Klobouk dolů, že to napsal v 15. století. Trošku se minul dobou, kdybych ho dnes potkal, věřím, že bych si s ním někde v hospůdce u piva dobře rozuměl. (Já u pramene jsem a) Žízní hynu 1 429. Neděle 10. listopadu 234. 13. prosince 208. Slovo o pluku Igorov V dvorské poezii je plození totéž co tvoření a poezie totéž co láska a pramen inspirace i pramen lásky vysychá. V dvorské poezii je pramen (nebo studánka) symbolem nejvyššího stupně lásky. V tomto smyslu o něm hovoří Francois Villon i v Baladě ze soutěže v Blois: "Já umírám zde u studánky žížní". Čerpáno z François Villon : BALADA ZE SOUTĚŽE V BLOIS. Já umírám zde u studánky žízní, žhavý jak žár se zimou tetelím; má rodná zem jak cizina mě trýzní. u krbu se třesu mrazením; červ nahý jsem, byť oděn hedvábím. V mém smíchu pláč a marnost v čekání, pomocná dlaň jsou pikle postranní, bez potěchy já tě sívám Ghxmwl.